Tvorba Ondřeje Kotrče vychází především z fascinace barvou a světlem, jejich fyzikálními vlastnostmi a nemateriální povahou. Východisko Kotrčovy tvorby sice spočívá v malbě, tímto médiem se však nenechává svazovat a výrazně jej překračuje směrem k objektu. Otázky relativnosti, proměnlivosti či tekutosti ve vztahu k tradiční malbě se tak propisují nejen do jeho náročných papírových obrazů-objektů, ale i do jeho objektů nafukovacích, ledových, světelných, zrcadlových či laminátových, v nichž se silná vizualita pojí s dráždivou křehkostí materiálu a se specifickým hravým humorem. A v těchto intencích Kotrč vytváří rovněž fantastické objekty z fragmentů dřevěných obrazových rámů, jež někdy oživuje i prostřednictvím krátkých animací.
Ondřej Kotrč absolvoval v malířském ateliéru Petra Kvíčaly na FaVU VUT v Brně (2007–2014) a už v době studií se začal formovat základní charakter jeho díla, určený zájmem o formální aspekty malby, který však nerespektuje tradiční představu o obrazu jako ploše vymezené obdélným rámem. Materiálem pro jeho malířské zásahy se stávaly nejrůznější amorfní objekty – nafukovací, voskové, mýdlové, objekty z lepicích pásek nebo i z ledu, které se postupně rozpouštěly a vytvářely na zemi barevné obrazce a mapy (Nikdy na Tebe nezapomenu, 2011). V jeho diplomové práci se potoky barevných pigmentů přesunuly na skleněné výplně oken malířského ateliéru, jenž se tak proměnil v působivý chrámový prostor (Light, Colour, Space / Take Me To Another Place, 2013). Hédonický charakter vizuálního prožitku dovedl Kotrč téhož roku do důsledků, když na jednodenní výstavě v pražské galerii Školská 28 vystavil barevné ledové objekty-sorbety určené k jídlu (Vaření knih III / Ledové objekty Ondřeje Kotrče, 2013). S haptičností materiálu se pak pojily jeho mýdlové Madony, vystavené v brněnské Galerii TIC, ve kterých se sakrální ikonografie vtipně spojovala s doslovným očistným procesem (Nezapomeň si umýt ruce, 2014). Kromě důrazu na smyslovost materiálu uměleckého díla tyto výstavy implikovaly také zrušení představy „posvátného“ světa umění. Jako tematizaci uzavřeného světa umění odtrženého od přírody lze chápat i Kotrčovu instalaci True Color (2015), spojující dvojici živých papoušků v kleci na straně jedné s dvoubarevnou tekutinou mezi skleněnými tabulemi na straně druhé.
Jádro současné Kotrčovy tvorby však tvoří především rozměrné papírové obrazy-objekty, zpočátku obvykle šestiúhelníkového tvaru. Zhruba od roku 2012 napíná na rámy navlhčené papíry, na něž sprejem či pistolí nanáší rozptýlené pigmenty a vrstvy barev, které se shlukují do fascinujících útvarů nesmírně jemných valérů. Nejasné barevné záznamy působí jako subtilní chvění světla odrážejícího se od vodní hladiny, která se jemně pohybuje, jako by byla voda v papíru neustále přítomná a jako by se z něj rytmicky přelévala do okolního prostoru (např. výstava Colorfall, 2017). Jindy zase obrazy evokují proudění vzduchu či geologické vrásnění na povrchu nějaké vzdálené planety (Trippin on Mars, 2013). Výsledná podoba malby přitom do značné míry vychází ze samotného charakteru papíru, jehož vlastnosti se přirozeně projevují v průběhu vysychání. Tyto obrazy-objekty tedy můžeme svým způsobem chápat i jako jakési fyzikální modely – jako zprávu o podstatě malby samotné, která se chová jako živý organismus, jenž si sám určuje vlastní morfologii. Do maleb Kotrč vstupuje dalšími zásahy, kombinuje barevné pigmenty, vkládá do nich textové vzkazy nebo plochu papíru zezadu prosvěcuje led diodami (Too Late for Darkness, 2016) a v posledních letech podivný svět svých maleb „odlehčuje“ také vlepováním kovových nebo plastových fragmentů, které zmnožují jejich sémantické vrstvy. Rozměrné obrazy-objekty vytváří také z laminátu, pryskyřice, zrcadel či barevných fólií, jejichž specifické barevné kombinace opět vycházejí z vnímání jemných atmosférických jevů a jejich odrazů. Velmi zajímavý cyklus pak představují i Kotrčovy malby roztaveným cínem, do nichž vlepuje cínové „krystaly“, odlité z broušených váz Bohemia Crystal.
Paralelně s tvorbou rozměrných obrazů-objektů vytváří Kotrč také drobnější objekty z fragmentů dřevěných rámů, které připomínají tajemné oltáříky nebo relikty bájné minulosti vyvržené z mořských hlubin. Skládání drobných fragmentů historických rámů s jejich zvláštními ornamenty a dekoracemi do zcela nových útvarů má blízko k samplování elektronické hudby, jemuž se Ondřej Kotrč aka DJ KidO také dlouhodobě věnuje. Objekty někdy dále zpracovává i formou krátkých videí a animací, v nichž se rotující objekty s odkazem na 3D animace a produktové prezentace vynořují z vodní hladiny, hoří apod. V některých animacích se Kotrčovy objekty stávají i součástí lidské tváře a mění tak moderní gymnastky v třpytivých trikotech či autora samotného v kyborgy stižené uměním. Snové výjevy někdy doplňuje také symbol medvídka z americké série Care Bears, který aktérům šeptá sladké sny, z nichž se rodí objekty z fragmentů historických rámů. A k tomu se v roce 2021 přidal ještě motiv Brancusiho Spící múzy, akcentující surreálný charakter Kotrčovy tvorby.
Ateliér Ondřeje Kotrče se nachází v pavlačovém domě na Starém Brně spolu s ateliéry dalších umělců – Petrem Kunčíkem, Jiřím Staňkem, Šimonem Kadlčákem, Ondřejem Bílkem a Jiřím Pecem. S nimi se ale v rámci ateliérové komunity potkává spíše náhodně, protože samota a soustředění, které mu poskytuje samostatný ateliér, jsou pro jeho práci zásadní.
Martina Mrázová
Otázky:
1. Které umělce sleduješ na Instagramu nebo jiných sociálních sítích?
Na Instagramu sleduju celou řadu umělců, především z českého prostředí, které více či méně znám osobně. Určitě by se našli i zahraniční, ale abych se přiznal, je to dost random. Většinou jsou to lidi, na který jsem natrefil přes galerie, které sleduji, a přišli mi zajímaví.
2. Jaká byla nejlepší výstava, co jsi dosud viděl?
Nejsilnější, co jsem viděl, byla asi výstava Anishe Kapoora Shooting into the Corner ve Vídni – to mě zasáhlo dost. Super byl taky enviroment Pierra Huyghe v Kasselu na Documenta 12.
3. Kolik času trávíš ve svém ateliéru?
Řekl bych, že průměrně tak 3 dny v týdnu, někdy víc, někdy míň. :)
4. Kdyby sis mohl vybrat jakéhokoli umělce/osobnost, s kým bys rád sdílel ateliér?
Abych pravdu řekl, tak to opravdu nevím. Jsem dost individualista a vyhovuje mi být v ateliéru sám. Můžu být v klidu ponořený do své práce a nemusím na nikoho jiného brát ohled. To mi vyhovuje nejvíc.
5. Posloucháš při práci v ateliéru hudbu? Pokud ano, jaký styl hudby tě inspiruje?
Hudba je pro mě extrémně důležitá část života. Myslím, že i dost ovlivňuje moji tvorbu. Někdy poslouchám víc stimulační věci, jindy zase víc chill. Poslouchám hodně rap a alternativní elektronickou hudbu, ale baví mě i klasická muzika, i když ji vnímám zatím spíš „exoticky“. Poslouchám toho fakt dost, naposledy mi na Spotify psali, že už v podstatě chybí jen zvuky velryb, takže asi nějak tak...
1982, Havlíčkův Brod
Hybešova 71, Brno
2007–2014 FaVU VUT, Brno, Ateliér malířství 3, vedoucí ateliéru: Petr Kvíčala
2006–2007 Fakulta restaurování, Univerzita Pardubice v Litomyšli, Ateliér restaurování nástěnné malby a sgrafita
2019 The things that won’t let me sleep are usually so sweet, Nová vlna, Atelier Loft, Areal Merina, Trenčín, Slovensko
2018 Off Axis, Galerie XY, Olomouc
2017 Garden, Strom Art Gallery, Brno
2017 Colorfall, G219 FaVU VUT, Brno
2016 Too Late for Darkness, Fait Gallery, Brno
2015 True Color, SOLO offspace, Brno
2015 Sometimes, things can go sideways, MakeMake Galerie, Brno
2015 PREVIEW REVIEW, Fait Gallery PREVIEW, Brno
2014 Don´t forget to wash your hands, Galerie Kontext, TIC, Brno
2013 Trippin on Mars, Galerie Aspik, Praha
2013 Vaření knih III / Ledové objekty Ondřeje Kotrče, Školská 28, Praha
2013 Light, Colour, Space / Take Me To Another Place, Am3, FaVU VUT, Brno
2011 Nikdy na Tebe nezapomenu, Am3, FaVU VUT, Brno
2021 Tady a teď!, Dům umění města Brna, Brno
2019 ECHO, Fait Gallery, Brno
2018 ARTHOUSE – Designblok, Lapidárium Národního muzea, Praha
2013 Jednotné vstupní parametry, Galerie Prahy 1, Praha
2013 Tetradekagon, Fait Gallery, Brno
2012 Zcizení, Galerie G99, Brno
Sbírka Marek, Brno
Fait Gallery, Brno