Věnovala se hře na klavír, ale teď ji baví boxování, zajímá ji sci-fi a při návštěvě jejího ateliéru vás z výšky pozoruje sbírka vycpaného ptactva. Klaudia Korbeličová je umělkyně pracující s médiem sochy, realizuje site-specific instalace, při nichž využívá i malířské postupy a její tvorba je vždy součástí vyprávění příběhu místa, fiktivní, ale možné budoucnosti a vlastních zkušeností, které propojuje s univerzálním symbolismem.
Její první sochou se stala boxerská rukavice v bronzu. Ta vznikla již za studií ateliéru skla na VŠVU v Bratislavě. Klaudie se dále věnuje převážně figurální tvorbě, která je pro ni prostředkem vyjádření velmi osobních, ale i obecných lidských zkušeností a pocitů. V rozměrných site-specific instalacích pak komponuje celé environmenty a zhmotňuje mnohdy znepokojující scénáře proměn životního prostředí člověka vlivem jeho vlastního působení.
V souboru Trifidi dlouhodobě rozvíjí téma nástupu nových invazivních přírodních druhů, které postupně zabírají prostor až na hranici vyhubení původního života. Spolu s Lenkou Lukačovičovou tuto koncepci představila ve výstavě No Man´s Land. Instalace zahrady bujných sytě barevných fiktivních rostlin abstraktních tvarů, byla místem, které dle vlastních slov umělkyně představovalo budoucí přítomnost s konzervovanými fragmenty minulosti. Soubor sestává z maleb v prostoru, objektů vzniklých dle vlastní autorské techniky umělkyně. Instalaci trifidů Korbeličová vždy přizpůsobuje konkrétnímu místu a jeho specifikům.
Na první pohled jsou dvě linie Klaudiiny tvorby, socha a site-specific instalace, na sobě nezávislé. Spojuje je však hlouběji uložený motiv proměny určité životní formy vznikající někdy aktivně působenou, jindy pozvolnou, deformací. Deformaci přitom autorka nevnímá jako nepříznivý jev a případný zánik formy jako konečnou stanici, ale interpretuje je jako moment na cestě vedoucí ke zrodu nového života, nového objektu. Tato proměna se může odehrávat jak na úrovni fyzické, ale i duševní a sociokulturní. Umělkyně zmiňuje mezi svými inspiracemi vedle Wyndhamova románu Den Trifidů také práci francouzského sociologa Émile Durkheima.
Durkheimovou teorií vývoje osobnosti jsou volně inspirovány sochy, kde autorka využívá sádrová torza anatomických modelů, z nichž zachovává nohy a boky v klasicizujícím kontrapostu a kombinuje je s nečekanými materiály, jako jsou dráty vedoucí elektřinu, prostorové malby, zlaté igelitové pytle, shluky kožešiny nebo taxidermické modely zvířat. V procesu přípravy daných soch často spotřebovává předměty, které se postupem času shromáždily v jejím ateliéru, a to ať už přípravou a návratem materiálů z uplynulých výstav nebo jinou cestou. Například vycpaná zvířata jsou dědictvím po pradědečkovi myslivci a Klaudie jejich sbírku dále rozšiřuje.
Vedle dříve standardních řemeslných sochařských postupů, nebo sochařské koláže, jak možná můžeme nazvat kreativní postup autorky při práci na hybridních torzech, využívá umělkyně stále častěji možností 3D tisku. Cestou virtuálního návrhu a následného 3D tisku vznikala socha Uroboros. Busta se široce rozevřenými ústy, z nichž vystupuje had polykající ocas dalšího jedince svého druhu, jeden v druhém zanikající, jeden z druhého vycházející. Dílo sleduje paradox času, nekonečný cyklus rození se, proměny a zániku, jak už mytologický rozměr motivu naznačuje. Urobora následně autorka pojednává v několika různých variacích velikosti, instalace i barevnosti. Lidská lebka, pomyslně korunující hlavu bust tohoto typu, je pak v hlavní roli v sérii plastik názvem Rodina. Jedná se o několik lebek v řadě nad sebou, jako svým způsobem totem (z) předků, reprezentující jednotlivé generace a jejich měnící se pohled na svět. Přestože Klaudiina tvorba tématizuje, mimo jiné, palčivé existencionální otázky, její vlastní pojetí těchto témat do nich však přivádí také značnou míru hravosti, vtipu a nadsázky.
V jejím ateliéru, který sdílí se sochařem Tomášem Pavlackým, se setkávají všechna Klaudiina díla v různé míře rozpracovanosti, ale přestože se práce obou sochařů mezi sebou, navzdory velikosti ateliéru, postupně mísí, spolehlivě je od sebe rozlišíme. Ačkoliv umělkyně v ateliéru tráví větší část dne, svůj tvůrčí proces konzultuje s ostatními umělci a přáteli spíše minimálně. Pro Klaudii se dle jejích vlastních slov jedná o určitou ochranu tvůrčího procesu ve snaze udržet si co největší míru autenticity ve vlastní tvorbě.
Dominika Halvová
Otázky:
1. Které umělce sledujete na instagramu nebo jiných sociálních sítích?
Sleduju galerie a kurátory např. Jerryho Saltze, který působí jako strašně fajn člověk. Umělce ženského i mužského rodu, napadá mě Daniel Arsham. Spíš se ale snažím jiné umělce tolik nesledovat, protože tím nechci být pohlcená.
2. Jaká byla nejlepší výstava, co jste dosud viděla?
Na každé kvalitnější výstavě mě něco uchvátí nebo mě to někam nasměruje. Uchvátily mě různé výstavy na Ars Electornice.
3. Kolik času trávíte ve svém ateliéru?
Jsem tu každý den.
4. Kdybyste si mohla vybrat jakéhokoli umělce/osobnost, s kým byste ráda sdílela ateliér?
Dřív jsem uvažovala, že by mohlo být pro mě přínosné odejít do zahraničí a pracovat v ateliéru jiného umělce, ale dnes už vím, co chci dělat, a říkám si, zda by mě to spíš nezabrzdilo.
5. Posloucháte při práci v ateliéru hudbu?
Pokud ano, jaký styl hudby vás inspiruje? Hudbu poslouchám stále. V ateliéru fičí Spotify, který hraje různé oblíbené i neoblíbené žánry.
1990, Bratislava
Žije a tvoří v Brne.
Rybářská 125/13
2017— 2013 FaVU VUT v Brně: Ateliér Sochařství 1
(prof. akad. soch. Michal Gabriel)
2013—2009 VŠVU v Bratislave: Ateliér + - Sklo
(akad. soch. Viktor Oravec / Mgr. art. Patrik Illo)
2009—2005 ŠÚV Jozefa Vydru v Bratislave
odbor: Výtvarné spracúvanie keramiky a porcelánu
2017 White cube2, Galerie Aula Brno
2016 War Is a Business Model, Bunker Nitrianska galéria, Nitra
2015—2016 Horizontály Vertikál, ARTotéka gallery, Bratislava
2015 Teleport, Hrad Devín, Bratislava
2015 Teleport, Galerie Aula, Brno
2015 Armáda, Industra gallery, Brno
2022 Díra ve stázi, Pragovka Gallery, praha
2017 Festival DOM, Hotdock Bratislava
2017—2013 Young art show 9,8,7,6, Piešťany
2017 Pod Jedličkou, Galeria Nova Bratislava
2016 SOLO offspace, Brno
2016 Špilberk-Husa na provázku, Brno
2016 AS1 fragmenty současnosti, České Budějovice
2016 Workshop galerijní provoz, TIC Brno