Šimon Kadlčák je vizuální umělec, kurátor a kritik. Ve své autorské tvorbě plynule přechází od média kresby a malby až k instalaci, videu či fotografii.
Dlouhou dobu se věnoval abstrakci, hledání vlastního abstraktního jazyka a vzájemných sémantických vztahů zobrazených symbolů, často dále doplněných textem, jak je patrné v sérii kreseb kombinovaných především s akvarelovou malbou, vzniklých v letech 2009–2015. Nebo v rozměrném muralu vytvořeném pro prostor dvora bývalé budovy FaVU na ulici Údolní 19 v Brně. Zhruba od roku 2015 začal dodržování abstraktního jazyka porušovat a, nejen v souvislosti se zhoršující se politicko-společenskou situací ve světě, směřovat k větší angažovanosti a zájmu o sociální témata. I nadále zaznamenával abstraktní symboly, obvykle spojené s populární kulturou, klubovou estetikou nebo techno hudbou, a dále je transformoval podle potřeby daného tématu. Podobně volně začal přecházet mezi jednotlivými médii, od kresby a malby k videu, instalaci či objektu.
Šimon Kadlčák vystudoval Ateliér intermédií pod vedením Václava Stratila a následně absolvoval u Pavla Sterce. Každý z nich mu nabídl rozdílný přístup k intermediální tvorbě, balancující mezi Stratilovou poetičností a Stercovou angažovaností. Kadlčákův přístup k angažovanosti je především snahou o popsání zákonitostí určitého jevu, který převádí do podoby vizuální básně. To bylo patrné i na výstavě O čem sním X když náhodou spím, která se v roce 2018 konala v Galerii Jelení. Název reagoval na titul knihy českého premiéra Andreje Babiše, zároveň zde ale končila politická agitace problematizující českého premiéra a Kadlčák slogan rozdělený značkou „X“ přechýlil do jiné významové roviny, pomocí které nahlížel téma transgenderu, transhumanismu, transetnicity a současného životního tempa. Výstava tak balancovala mezi úvahou o rozpadu a proměnlivosti etnické, genderové i druhové identity a virtuálními xenofilními fantaziemi. Klíčový zde byl příběh Rachel Dolezal, zobrazené na rozměrném muralu na jedné stěně galerie. Američanka, která pronikla do médií jako etnická černoška, přestože byla etnickou běloškou, a řešila práva Afroameričanů, byla nakonec za své jednání z rasových důvodů veřejně odsouzena, přestože se cítila jako Afroameričanka a chtěla svým jednáním aktivně pomoci.
Šimon Kadlčák pro svou práci často volí témata, která v sobě nesou dialektický rozpor, kdy se nám skutečnost ukazuje v polaritě dvou protichůdných konceptů, jako tomu bylo na výše zmíněné výstavě. Zajímavý je rovněž autorův přístup k čistě sociologickým tématům, jako je například davové chování. Téma zkoumal i ve své diplomové práci, kdy se zaměřil na jednání fanoušků fotbalových zápasů. S až filozofickým zájmem nahlížel situaci, kdy se individuální tělesné prožívání mění v „kolektivní tělo“, přiblížené v sérii videí. Na výstavě Písek ve stroji v ostravské galerii PLATO v roce 2020 se kriticky zamýšlel nad podobou současné národní identity. Podle Kadlčáka dochází v důsledků sílící xenofobie v posledních letech ke skoro úplnému odmítnutí konceptu národa levicí a jeho přenechání napospas pravicovým extremistům. Jako odpověď na současný stav české společnosti vytvořil sérii husitských bojových pavéz, na kterých se mísí motivy kalichu se symboly transgenderu, squatingu nebo freetekna, které podněcují opětovnou snahu o emancipaci a nalezení národní síly.
Šimon Kadlčák je rovněž kurátor a kritik. Svými texty přispívá pro platformu Artalk.cz., časopis A2, Fotograf a další. Dlouhodobě také spolupracuje s projektem ArtMap, který se snaží o lepší informovanost o současné umělecké scéně. V rámci jejich edice se autorsky podílel na publikaci Atlas spontánního umění (s Pavlem Konečným, 2016), představující průvodce po lidovém a spontánním umění. V letech 2013–2019 působil jako jeden z kurátorů brněnské Galerie Umakart, nezávislé studentské platformy orientující se na tvorbu začínajících autorů. Fenoménu „vitrínových“ galerií a jiných alternativních výstavních forem je věnovaný projekt Jádra & Tvary. V současné době se podílí na fungování multifunkčního prostoru zaměřeného na současné umění Zaazrak|Dornych v Brně, který založil spolu s Kryštofem Netolickým v roce 2019. V rámci prostoru pořádají výstavy současného umění a další hudební a kulturní eventy a snaží se oživit dosud zanedbanou brněnskou lokalitu nedaleko vlakového nádraží.
Ateliér Šimona Kadlčáka se nachází v prvním patře nezrekonstruované historické budovy s vnitřní pavlačí na ulici Hybešova. Ateliér v minulosti vždy sdílel s dalšími autory a již během studia na FaVU pracoval v malé místnosti v bývalé budově školy na ulici Údolní v Brně, kde se okolo něj vystřídala řada autorů. Ve sdílení ateliéru pokračoval i v ateliérech na Cejlu a bývalé budově FaVU na Rybářské. Jinak tomu není ani v současné době, kdy sdílí rozměrnou místnost na Hybešově s malířem Štěpánem Brožem. Oproti například Pavlu Stercovi, který svoji praxi označuje jako „post-studio practice“, vnímá Šimon Kadlčák ateliér jako důležité místo, které mu dovoluje soustředěně pracovat. „Jsem spíše pro deep-studio practice a mám pocit, že nejlepší věci, které jsem vytvořil, vznikaly dlouho a jsou výsledkem soustředěné práce, než abych pracoval projektovým způsobem.“
Petra Lexová
1990, Strakonice
Hybešova 71
2015—2017 FaVU VUT, Brno, Ateliér intermédií, vedoucí ateliéru: Pavel Sterec, (MgA.)
2011—2015 FaVU VUT, Brno, Ateliér intermédií, vedoucí ateliéru: Václav Stratil
2014 Tartu Kunstikooli, Tartu, Estonsko, Department of Photography (stáž)
2013 FaVU VUT, Brno, Ateliér malířství 1, vedoucí ateliéru: Vasil Artamonov (stáž)
2019 [indistinct chatter / distant siren wailing], Galerie 35m2, Praha
2018 Velká slova drcená různými věcmi (s Petrem Nápravníkem), Ideal prostor, Praha
2018 O čem sním X když náhodou spím, Galerie Jelení, Praha
2017 O Simon Kadlcak / £20 Fine / Praxe Chaosu, Vitrínka Deniska, Olomouc
2017 cHa0s_Ch0r3o (s Danielem Vlčkem), Galerie Industra Art, Brno
2016 Devine divine dive, Galerie Josefa Jambora, Tišnov
2015 Předběžná skica všehomíra (s Danou Balážovou), Studio Letná, Praha
2015 Čáry máry, Galerie Síň, Telč
2013 V kompozicích (s Andrejem Shulhou), Galerie Tvar, Brno
2015 When I am Standing in My Head, Galerie Mezera, Ostrava
2012 Ready Made, Galerie Umakart, Brno
2012 Bilance, Galerie Stopatnáctpadesátpět, Brno
2020 Písek ve stroji, PLATO, Ostrava
2019 Možnosti dialogu, Národní galerie – Salmovský palác, Praha
2019 A co nám zbývá teď?, Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem
2019 Orient 2, Dom umenia / Kunsthalle Bratislava, Bratislava, Slovensko
2018 Boží dílo, Galerie TIC, Brno
2017 29 Diplomanti FaVU '17, Dům pánů z Kunštátu, Brno
2016 Afterlife, Tschechisches Zentrum, Berlín, Německo
2016 Nevím, jak tohle dopadne, Galerie Sam83, Česká Bříza
2016 Štefle, Galerie bratří Špillarů, Domažlice
2014 Betelné tympl, Galerie KIV, Praha
2014 Hypertext, Galerie Aula, Brno
2013 Přenáška, Galerie Půda, Jihlava
2012 Černá pole sem tam skvrna, Galerie Měsíc ve dne, České Budějovice
2011 Sladkovského stěna, site-specific realizace, Olomouc
2011 Nová estetika, Photogether Gallery, Zlín, reprízováno v Zingstu, Německo
2010 12x12, 66 Gallery, Praha