Dílo Markéty Filipové je charakteristické výraznou barevností a symbolickou poetikou obrazu. Tematicky čerpá z bezprostřední žité zkušenosti, kterou přetavuje do jednotlivých symbolů-segmentů, které přenáší na plátno a skládá do volně vyprávěného narativního pásu. Po dlouhou dobu jí byla zdrojem inspirace historie a archeologie, které se odrazily v tématu její diplomové práce s názvem Dějinné sebevědomí (Galerie mladých, 2016), kde s určitou dávkou humoru a ironie zkoumala osobní uměleckou evoluci a ohledávala dříve zobrazené motivy v nových celcích.
Po formální stránce její malba balancuje na pomezí konkrétního narativního příběhu a abstrakce, kdy zobrazené motivy zobrazuje jen ve zkratce a nechává dostatečný prostor pro představivost diváka. V díle Moře (2019) zachycuje zkroucené barevné linky vznášející se v prostoru plátna, které dávají jen tušit těla ryb. Podobně tomu je v díle Archeologie (2019), kde se abstrahovaná lidská postava dívá do naznačené hlubiny, nad kterou se vznáší dvojice linek, připomínajících zavřené oči. Pobyt ve Švédsku doplnil výrazový slovník Markéty o symboly lesa, jezera a vody, mezi které přibyly motivy samotného počátku života v sérii Slunce a díle Opalování (2019), kdy zjednodušené postavy, často vyvedené v jedné barvě, „zakořeňují“ do země nebo ze země vycházejí.
Výrazná barevnost a zjednodušující formy by se daly částečně zařadit do symbolistní naivistické malby, kterou v českém umění představoval především Jan Zrzavý, známý svými výjevy z Bretaně i malbou čerpající z křesťanské ikonografie. V díle Markéty Filipové se odráží podobná poetičnost, přesto se od Zrzavého ještě vesměs reálného zobrazení krajiny vzdaluje k větší abstraktnosti a její postavy často levitují v prázdném zobrazovaném prostoru.
Zajímavé je pozorovat proměnu autorčina rukopisu v kolektivním díle, které spoluvytváří v rámci skupiny Comunite Fresca spolu s Danou Balážovou a Marií Štindlovou. Autorky na dílech spolupracují společně od vytvoření návrhu po samotnou site-specific realizaci ve veřejném prostoru města i galerijních institucích. Pro galerii Mimochodem, sídlící ve vstupu do stanice metra Karlovo náměstí v Praze, vytvořily krátkodobou realizace Monzun (2018). Barevná, často až monochromní malba je doplněná jednotlivými symboly a lavíruje na pomezí konkrétní předmětnosti a abstrakce. Princip, který je velmi blízký i samotné tvorbě Markéty Filipové. Skupina Comunite Fresca byla za svou práci s dnes téměř zapomenutým médiem fresky nominována mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2019.
Ateliér Markéty Filipové v Körnerově ulici na brněnském Cejlu je součástí galerie s ateliéry SOLO offspace, které vybudoval Ondřej Homola s Martinem Nytrou, a Markéta zde zahájila fungování prostoru svojí první samostatnou výstavou Bonanza v roce 2015. Samotný ateliér v zadní části rozlehlého prostoru obývá až od roku 2018. Úsporné prostorové podmínky jí dovolují pracovat spíše na menších formátech – akvarelech a kresbách. V případě práce na velkých obrazech využívá velký prostor galerie nebo sousedních ateliérů. Pro autorku je důležitá samotná koncepce ateliéru, který dovoluje sdílet a diskutovat svoje práce v rámci sdíleného prostoru.
Petra Lexová
Otázky:
1.Které umělce sledujete na Instagramu nebo jiných sociálních sítích?
Sleduji kolegyně a kolegy z fakulty, stávající studentky a studenty, současnou mladou českou i zahraniční scénu ale i zavedená jména. Skrz instagram jsem ale objevila například Maju Ruznic, jejíž tvorba je pro mě velkou inspirací, a mnoho dalších jmen, někdy se začínám ztrácet. Počet sledovaných umělkyň a umělců vyvažují desítky skvělých drag queens, ty mají většinou mnohem zábavnější content.
2.Jaká byla nejlepší výstava, co jste dosud viděl/a?
Vzpomínám na výstavu Silke Otto-Knapp ve Vídni, na Petera Doiga v Londýně, ale nemůžu říct, co byla nejlepší výstava. Z každé výstavy odcházím s nějakým jiným silným pocitem a když si odnáším intenzivní vlnu inspirace, vím, že to bylo dobré. A inspirovaná z galerie odcházím poměrně často.
3.Kolik času trávíte ve svém ateliéru?
To se liší podle potřeby, podle nutnosti, podle času. Někdy celé dny, jindy tam měsíc nevkročím.
4.Kdybyste si mohl/a vybrat jakéhokoli umělce/osobnost, s kým byste rád/a sdílel/a ateliér?
S Danou Balážovou, Marií Štindlovou, Markétou Lisou a Pavlínou Temcsákovou – s těmi ho sdílím. Žádné velké umělecké ego bych v ateliéru nechtěla, raději duševně vyrovnané kamarádky a skvělé umělkyně.
5.Posloucháte při práci v ateliéru hudbu? Pokud ano, jaký styl hudby Vás inspiruje?
Většinou ne, někdy si při monotónní činnosti pustím rádio. Pokud pracuji na něčem soustředěně, hudba je pro mě spíš navíc.
1990, Praha
Körnerova 9, Brno
2010–2016 FaVU VUT, Brno, Ateliér malířství 3, vedoucí ateliéru: Petr Kvíčala, (MgA.)
2015 Bauhaus Universität, Weimar, Německo, Fakultät Medien (stáž)
2014 FaVU VUT, Brno, Ateliér malířství 2, vedoucí ateliéru: Luděk Rathouský (stáž)
2011–2013 Masarykova univerzita, Brno, Pravěká archeologie Předního východu
2013 Universidad de Castilla-La Mancha, Cuenca, Španělsko, Facultad de Bellas Artes (erasmus)
2019 Finalistka soutěže Cena Jindřicha Chalupeckého v rámci skupiny Comunite Fresca
2020 Tvárnost paměti (spolu s Comunite Fresca), Galerie města Pardubic, Pardubice
2019 Cesta do středu země začíná na Hawaji, kavárna Era, Brno
2017 Have it good!, Alternativa Gallery, OGV, Jihlava
2017 Na samotě / Solitude, Nadveřegalerie, Brno
2017 Skoronekonečný příběh, Galerie Art, Brno
2017 Pomíjivé hovory, freska pro Plato Ostrava (s Marií Štindlovou a Danou Balážovou), Ostrava
2016 Dějinné sebevědomí, Galerie mladých, Brno
2016 Gazing Julio, knihkupectví ArtMap, Moravská galerie, Brno
2015 Dějinné podvědomí, Galerie SPZ, Praha
2015 Bonanza, SOLO offspace, Brno
2013 Doma se svítí, Galerie TIC, Brno
2020 Tiše poslouchej (spolu s Comunite Fresca, realizace pro výstavu Veroniky Vlkové), G99, Brno
2019 ECHO / Výběr ze sbírky Fait Gallery, Fait Gallery, Brno
2018 Monzun, Galerie Mimochodem, Praha
2017 La Pinetina, Galerie Buňka, Ústí nad Labem
2016 Věž, Galerie Cyril, Prostějov
2016 Výstava absolventů, Dům pánů z Kunštátu, Brno
2015 V jednotě, Galerie Co Co, zámek Dobrš
2014 Betelné tympl, Galerie KIV, Praha
