Břetislav Malý je umělec výrazně analytického založení, jehož tvorba se odvíjí od těch nejelementárnějších otázek malířství. Vyhraněný zájem o formální aspekty malby, jako jsou barva, světlo, plátno či rám, vychází z jeho snahy pochopit, co vlastně malbu definuje, jaké jsou její možnosti, limity a vztahy k médiu obrazu i k našemu vnímání. Ve svých malbách a malířských instalacích směřuje k základním komponentám malířství v jejich prvotní, čisté formě. Vždy přitom zároveň sleduje předem vymezený koncept, mnohdy inspirovaný studiemi z oblasti teorie barev, fyziky či filozofie, a na jeho bázi podrobuje jednotlivé malířské principy systematickému zkoumání. Z pozice postkonceptuální malby se tak svým způsobem obrací k problémům, které začalo otevírat umění sedmdesátých a osmdesátých let 20. století, k nimž ovšem Malý přistupuje s až exaktní důsledností. Myšlenkovým zázemím a poctivým analytickým přístupem zaujímá jeho tvorba v kontextu soudobé české malby výjimečné postavení.
Východiska filozofických a technologických průzkumů podstaty malířství souvisí s velkou úctou Břetislava Malého ke klasické malbě a s otázkou, jakým směrem se může malířství v současnosti vůbec ubírat. Malý pochází z Orlických hor, z kraje Antonína Slavíčka a dalších slavných krajinářů, a také prvopočátky jeho tvorby byly s krajinomalbou spjaté. Během studií v ateliéru malířství Tomáše Lahody a Petra Veselého na FaVU VUT (2006–2012) začal Malý své výchozí pozice přehodnocovat a uvědomil si, že jej vlastně nezajímá krajina, ale barva a rytmus. V prvních malířských sériích vzniklých po absolutoriu se zaměřoval na optické efekty související s působením světla a s jeho rozkladem na barevné spektrum (Odlesk, 2012; Ze světelné továrny, 2013) a přes motiv diagonálního kříže směřoval k tematizaci malby samotné. Postupným abstrahováním a redukováním všeho nadbytečného dospěl kolem roku 2015 k barvě a světlu jako fundamentálním prvkům malby, kolem nichž jeho tvorba neustále osciluje.
Zásadní inspirační zdroj pro svá malířská zkoumání nachází Malý v různých teoriích barev a studiích souvisejících s technologií malby, o níž ostatně sám na své alma mater přednáší. Klíčovou roli v jeho tvorbě hrají myšlenky filozofa Ludwiga Wittgensteina, který odmítá substanční pojetí barev a pohlíží na barvy jako na problém jazyka. Řada maleb Břetislava Malého se volně vztahuje právě ke spisu Poznámky o barvách, v němž Wittgenstein uvažuje o jazykových hrách, které s barvami hrajeme, a o proměnách významu barev v závislosti na změně jejich kontextu. Jeden z prvních Malého cyklů inspirovaných těmito myšlenkami nesl název Zánik prostoru jako následek barevné syntézy (2015) a soustředil se na vzájemné vztahy mezi barvami, zejména na jejich slučování. Malého zajímala právě ona hranice mezi jednotlivými barvami jako „místo, kde se prostor vlivem barevného kontextu dekonstruuje“. V rámci této série se také objevily první malby osmiúhelného formátu, inspirované Wittgensteinovým grafem osmi základních barev. K němu se Malý později vrátil ještě cyklem obrazů objektů s názvem Úplný prostor v barevném kontextu (2018), v němž trojrozměrné osmistěnné objekty pojednal vrstvami metalických pigmentů základních barev. Dynamickou proměnou barev, k níž dochází vlivem lomu světla v úhlech osmistěnu či pohybem a dispozicemi diváka, relativizoval i podstatu maleb samotných.
V cyklu Barva místa (2015) se vedle barvy začal více prosazovat také konstrukční systém obrazu. Rám je zde nejenom přiznaný jako základní element obrazu, ale pod hutnými nánosy barev se na plátně znatelně rýsuje a stává se základem pro kompozici i formát obrazu. Klasické schéma barva plátno rám Malý vzápětí zcela obrátil a nechal rám ze své skryté role vystoupit přímo do prvního plánu obrazu (Ludwig pouští draka, 2016). Plátno už tedy není na rám napnuté konvenčním způsobem; někdy jsou k plátnu z přední strany přichycené dřevěné či kovové tyče, mezi nimiž se plátno vlní v mohutných prostorových kaskádách, jindy Malý konstrukci rámu odstraňuje úplně a nechává plátno, aby si svůj tvar určilo samo – ať už působením gravitace díky zavěšení plátna ze stropu (Pouhý prostor zelené barvy, 2016; Neschopnost malby zachytit realitu, 2017), nebo zkroucením plátna v důsledku prosychání barevných vrstev (Floating garden, 2017).
S otázkami prostorových a časových možností obrazu souvisí také Malého monochromní malby s lineární strukturou, které tvoří podstatnou část jeho tvorby (např. O červené v čase, 2016; Sekvence žluté barvy, 2017; Černá, 2019; Světlo musí být zlaté, 2020). Malby často netypických (osmiúhelných, oválných, nebo i trojúhelných) formátů vznikají mnohonásobným vrstvením horizontálních či vertikálních linií barev. Díky hmotě barvy se malba otevírá do prostoru a v obrazu, podobně jako v soše či reliéfu, se uplatňuje i světlo a stín. Rozvíjením elementárních prvků malby na základě revize klasických malířských principů se tak Malého obrazy posouvají směrem k trojrozměrným objektům.
Otázky nezřetelných hranic mezi obrazem a objektem souvisí také s Malého prozatím posledním cyklem Uvnitř malby (nebo Uvnitř černobílé), na němž začal pracovat na stáži v Kremsu koncem roku 2020. Základní stavební prvky obrazu zde radikálně obnažuje a restrukturalizuje do nových seskupení, v nichž jsou jednotlivé obrazové komponenty zastoupené samy o sobě, bez sekundárních konotací či deformací daných konvenčními malířskými postupy. Malý opět narušuje tradiční obrazové schéma, spočívající ve vrstvení malby na plátno, které je napnuté na skrytou rámovou konstrukci. Místo toho na sebe volně vrství plátna, jejichž přirozené struktury a zvlnění průběžně fixuje a plátna navzájem propojuje epoxidovou pryskyřicí, do které vtírá čistý grafit. Při rozpínání malby do prostoru hraje zásadní roli světlo a stín, proto Malý v těchto obrazech-objektech barvu zcela eliminuje a jako pigment používá černý grafit, který je schopen světlo intenzivně odrážet, ale také pohlcovat. Zároveň tak volně parafrázuje Goethovu tezi, že barva je prostor mezi černou a bílou. Z absolutního propojení malby a vrstvených pláten, které díky pryskyřici tvoří jakýsi kompozit, vychází i konstrukční systém obrazu v podobě těžké železné konstrukce. Rozvíjením prostorových aspektů malby tedy vznikají objekty, které ale stále vnímáme i jako obrazy. Malý proto hovoří o vytváření malířsko objektových situací, v nichž jsou zastoupené jak malířský povrch, tak i objektová prostorovost a světlo a stín.
Břetislav Malý v roce 2012 inicioval vznik uměleckých ateliérů na Hybešově ulici v Brně, jež v obměněné sestavě fungují dodnes. Po pouhém roce se však s rodinou přestěhoval do Polešovic u Uherského Hradiště, kde teprve začal rozvíjet své soustředěné malířské studie, vyžadující samotu a klid, jež v Brně nenacházel. Díky výuce technologie malby na FaVU VUT ale s brněnským uměleckým prostředím udržuje pravidelný kontakt.
Martina Mrázová
Otázky:
1. Které umělce sleduješ na Instagramu nebo jiných sociálních sítích?
Hoc koho, ale vlastně nikoho důsledně. Ten formát mi nevyhovuje. Obecně jsem si zamiloval tvorbu Richarda Deacona, tak třeba toho. Obecně jsem pak zvědavý, co tam dávají kámoši.
2. Jaká byla nejlepší výstava, co jsi dosud viděl?
Tak to je otázka za sto bodů… Asi nelze srovnávat sólovky a společné. Tak mě teď napadá Vertigo v MUMOKu 2019 a ze sólovek Wiliam Blake v Tate 2019. A mrzí mě, že jsem neviděl Davida Hanvalda v Liberci.
3. Kolik času trávíš ve svém ateliéru?
Všechen, ale tak 6 hodin denně. Dřív to bylo 8 a před tím tak 15. Vypadá to, že přestávám. :)
4. Kdyby sis mohl vybrat jakéhokoli umělce/osobnost, s kým bys rád sdílel ateliér?
S nikým! Ale setkání jsou pro mě důležitá.
5. Posloucháš při práci v ateliéru hudbu? Pokud ano, jaký styl hudby tě inspiruje?
Dřív jsem hudbu poslouchal. Teď poslouchám audioknihy, ale často nic.
1985, Hradec Králové
Polešovice 235
2011 VŠVU v Bratislavě u MgA. Klaudie Kosziby (stáž)
2007 Akademie v Poznani u prof. zw. Włodzimierza Dudkowiaka (stáž)
2006–2012 FaVU VUT, Brno, Ateliér malířství 1, vedoucí ateliéru: Tomáš Lahoda, Petr Veselý
2002–2006 Střední uměleckoprůmyslová škola, Uherské Hradiště
2021 Uvnitř černobílé, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně
2021 As Goethe said, Galerie Petr Novotný, Praha
2020 Sjednocující pocit, Muzeum a galerie Orlických hor, Rychnov nad Kněžnou
2019 Světlo musí být zlaté, Galerie Pitevna, Brno
2019 En noir, Curva Pura Gallery, Řím, Itálie
2019 Wanting Colour, Galerie Slováckého muzea, Uherské Hradiště
2018 Podívej se skrz a zase zpět, Galerie Petr Novotný, Praha
2018 Floating garden, České centrum, Milán, Itálie
2018 Tomas Rajlich, Břetislav Malý, Etcetera Gallery, Brno
2018 Snahy o lety na lyžích urputné malby zrcadlí obraz, Galerie města Trutnova
2017 Re Vize, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
2017 Neschopnost obrazu zobrazit realitu, Galerie Panský dvůr, Veselí nad Moravou
2017 Butterfly Effect, Galerie 2 + 1, Bechyně
2017 Úplný prostor žluté barvy, Galerie Aspekt, Brno
2017 Angry Sequences of Yellow Color, Galerie 101, Praha
2017 Ludwig vypustil draka, White Pearl Gallery, Praha
2016 O červené, Galerie města Blanska
2016 1, 2, 3, …, Galerie 209, Brno
2015 Barva místa, Richard Adam Gallery, Brno
2015 Zánik prostoru jako následek barevné syntézy, TIC – Galerie mladých, Brno
2014 Noc čeká, Galerie Dole, Ostrava
2014 Uklizeno, Avoid Gallery, Praha
2014 Odlesk, Galerie Jiřího Putny, Brno
2014 V potoce mléčnou dráhu viděti, Galerie Měsíc ve dne, České Budějovice
2013 Muž v počasí, Galerie Vladimíra Hrocha, Uherské Hradiště
2013 Noví bozi, Galerie Dona, Kyjov
2011 Okna, Galerie Půda, Jihlava
2010 Focus show, Galerie Platinium, Brno
2009 Rybář a návnada, Klub Leitnerova, Brno
2021 Ještě jednou, prosím, Telegraph Gallery, Olomouc
2019 Mnohoznačnost struktur / dynamika sil, Museum Kampa, Praha
2019 Návraty V, Galerie Slováckého muzea, Uherské Hradiště
2019 Za obzor, zámek Mikulov
2019 Mladí a svěží, Galerie města Trutnova
2019 Plnost redukce, Etcetera Gallery, Brno
2018 Mladí a svěží, Galerie 101, Praha
2018 Mladí a svěží, Galerie města Plzně
2017 Ripple Effect, Centrum pro současné umění FUTURA, Praha
2017 Art Prize CMB, CRAG GALLERY – CHIONO REISOVA ART GALLERY, Turín, Itálie
2016 Uhlem, štětcem, skalpelem, Muzeum umění Olomouc
2016 Strom II, Galerie Slováckého muzea, Uherské Hradiště
2015 Tváře krajiny, Rabasova galerie, Rakovník
2014 Včelou a mlíkem, Galerie Jiřího Putny, Brno
2014 Mladé setkání, Galerie Hodonín
2013 Fail industry, Galerie Horní konírna, Mikulov
2013 Lepší barva, Galerie U divokého muže, Mikulov
2013 Apartment Private Art Party IV, Vila Střelák, Brno
2012 SALVE EUROPA – european fine art challenge, Salve art project – Kunstvermittlung, Lipsko, Německo
2012 Na přechodu, Muzeum města Polička
2012 Diplomky 2012, The Chemistry Gallery, Praha
2012 Diplomanti FaVU, Dům umění, Brno
2012 Milý malíři, namaluj mi…, Wannieck Gallery, Galerie za stěnou, Brno
2012 The way around, Cooltour centrum současného umění v Ostravě
2011 Co jsem dělal o prázdninách, Galerie Ars, Brno
2011 Echt Gold Sýpce, Galerie Sýpka, Vlkov u Tišnova
2010 Sweet, Galerie Alternativa, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
2010 Art Safari, Ateliér Čestmíra Sušky, Řeporyje, Praha
2010 Focus show, Břetislav Malý, Vojtěch Horálek, Galerie Dolmen, Praha
2009 Český tučňák, La Fabrica, Praha
2008 V Praze je blaze, Galerie kritiků, Praha
2008 13 x FAVU, Výstavní síň Synagoga, Hranice na Moravě
2008 The best of Malba1!, Galerie Reduta, Brno
2017 Art Prize CMB, CRAG – Chiono Reisova Art Gallery, Turín, Itálie
2012 SALVE EUROPA – european fine art challenge, Lipsko, Něměcko
2009 Jung Art, Galerie Dolmen, Praha
2009 Český tučňák, La Fabrica, Praha
2016 Mikulovské výtvarné sympozium „dílna“, Mikulov
2010 Malířské sympozium v Uherském Ostrohu
2008 Hradišťský plenér, mezinárodní malířské sympozium v Uherském Hradišti
Museum Kampa, Praha
Muzeum Orlických hor, Rychnov nad Kněžnou
Galerie Slováckého muzea, Uherské Hradiště
Sbírka prof. Stehlíka, Památník národního písemnictví na Moravě, Rajhrad
Telegraph Gallery, Olomouc
Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
Muzeum umění Olomouc
Fait Gallery, Brno
Sbírka Mikulov
Richard Adam Gallery
Galerie výtvarného umění v Hodoníně
Sbírka Uherské Hradiště