Vzdělání a zkušenosti sochaře a architekta se setkávají v tvorbě Ondřeje Bělici. Jeho umělecká i architektonická činnost jsou přitom těsně provázány autorovým komplexním uvažováním o vztahu objektu k prostředí, obvykle veřejnému prostranství a krajině, ve kterém má působit a v souladu s nímž se proměňuje. K volné tvorbě přistupuje metodicky, volí promyšlené kompozice, avšak citlivost, s jakou pracuje s materiály, jejichž přirozené vlastnosti vytvářejí základ estetiky jeho děl, a otevřenost, s níž vítá náhodu vstupující do výsledné podoby objektů vystavených kontaktu s živly a časem, dodávají jeho dílu lehkost, a to přestože po materiální stránce je řeč například o oceli a rezavých drátech.
Ondřej Bělica pochází z Frýdku Místku, domova někdejších ocelářských podniků nyní již několik let podléhajících postupné korozi. Právě od svého rodiště odvozuje možnou inspiraci pro volnou tvorbu a práci s ocelí, která je běžně spíše industriálním než sochařským materiálem. Ocel využívá v sérii objektů s názvem Akupunktura, kde napojuje podle předem rozvržené kompozice dráty na ocelové plechy formátu menších malířských pláten. Ty následně vystavuje vlhku a dešti až se na kovu začne přirozeně vytvářet rez. Samotné dráty se autorem určeným směrem prohýbají a objekt působí až organickým dojmem naježené srsti s místy prosvítající kůže. Koroze je názvem a hlavním motivem další série, která vyniká vizuálně čistou malbou vzniklou z korodovaných stop po vodních kapkách, které umělec s geometrickou přesností aplikoval na své ocelové plátno. Bělica vytváří také volné prostorové kompozice a postavy s využitím kovového drátu. Tyto drátové objekty připomínají výsledek lehce vedeného tahu tužkou, kresbu zhmotněnou v prostoru.
Díla autora staví na minimalistických principech, což je spolu s důrazem na umístění a na zamýšlení se nad rolí díla v krajině nepochybně odkazem jeho studia v ateliéru nefigurativního sochařství u profesora Jana Ambrůze. Škála materiálu, s nimiž Bělica pracuje, se také nevymezuje výhradně na kov, ale všímá si i živé přírody. Na pomezí sochy a konceptu se nachází série Mezistromí. Prázdný prostor mezi větvemi stromu zaplňuje hmotou z dřevotřísky, a vytváří tak negativ, nebo spíše fragmenty negativů otisku rostliny v jejím prostředí.
Magisterské studium u prof. Jana Ambrůze absolvoval v roce 2017 projektem Bunkr Kunst. Projekt představuje experimentální a co-workingovou platformu, která se prostřednictvím množství teoretických, ateliérových a site-specific projektů a happeningů snaží vdechnout nový život a kulturní funkci tisícovkám československých betonových bunkrů. Ty v současnosti chátrají a jsou rozprodávány jako nepotřebný majetek. Celonárodní diskuzi a všeobecné pozdvižení autor vyvolal uříznutím části bunkru ve Vratětíně. Ondřej Bělica akt vysvětluje jako gesto vedoucí k deaktivaci válečného poslání bunkru, který tímto mění na sochařský/environmentální objekt. Vychází však rovněž z potřeby vyprovokovat zájem a debatu o osudu těchto staveb. Jiné způsoby interpretace dekonstrukce architektonických objektů můžeme pozorovat v díle Gordona Matta-Clarka nebo Magdaleny Jetelové, k nimž se Bělica odkazuje. Součástí a pomyslným završením projektu je autorská publikace Bunker Kunst dokumentující dvouletý proces a jeho výstupy.
Ze svých studií architektury Ondřej Bělica rád vzpomíná na workshopy vedené architektem a profesorem Martinem Rajnišem proslulým zejména udržitelnou architekturou a stavbami ze skládaného dřeva. Vedle samotných architektonických principů prosazovaných Rajnišem, Bělicu nadchla také atmosféra společné práce několika lidí v rámci jednoho projektu a prostoru a rozhodl se v ní pokračovat. V roce 2013 založil studio Gimonfu spolu s Janem Adamusem a Martinem Blažkem.
Ondřej Bělica v současnosti využívá dva ateliéry. Jeden se nachází v přízemí bývalé budovy FaVU na Rybářské ulici, zatímco druhý si vybudoval ve Frýdku Místku. Brněnský ateliér je dle jeho vlastních slov více extrovertní, využívá ho pro propojení a dialog s brněnskou scénou. Ateliér ve Frýdku Místku je zase vhodný pro soustředěnější činnost. Tento kontrast mu dovoluje čerpat inspiraci a zároveň se koncentrovat. Oba ateliéry jsou vlastnoručně postaveny v podobném stylu obsahujícím konstrukci s mezipatrem z dřevěných latí.
Dominika Halvová
Otázky:
1. Které umělce sledujete na Instagramu nebo jiných sociálních sítích?
Z těch, co zde sleduju, mám rád profil christojeanneclaude nebo virtuální malby Matthewa Stone. Z českých umělců obdivuju aktivitu Jana Kalába a Krištofa Kintery.
2. Jaká byla nejlepší výstava, co jste dosud viděl?
Miluju výstavy Magdaleny Jetelové, které přesahují architekturu galerie a lidského vnímání. V Brně se mi hodně líbily výstavy Milana Housera a Federica Díaze v Domě umění.
3. Kdybyste si mohl vybrat jakéhokoli umělce/osobnost, s kým byste rád sdílel ateliér?
Čím dál více spěju k samotě v ateliéru a nechávám promlouvat svůj hlas. Debaty, konfrontace a spolupráce s dalšími tvůrci rád realizuji externě. Považuji to ale stále za velkou část svého tvůrčího procesu, což je spolupráce více oborů.
4. Posloucháte při práci v ateliéru hudbu? Pokud ano, jaký styl hudby vás inspiruje?
Málokdy mám ticho. Hudba hraje pořád, dokáže mě rozhýbat. Mám rád Radio Nula, což je chorvatské rádio, které jsem objevil během Erasmu v Lublani.
1990, Frýdek Místek
Rybářská 13/15
2015-2017 Fakulta výtvarných umění VUT / Brno - Ateliér nefigurativního sochařství - prof. Ambrůz
2011-2018 Fakulta architektury VUT / Brno - Architektura a urbanismus
2013-2014 Fakulteta za Arhitekturo Univerza v Ljubljani - Architektura a urbanismus
Památník Ferdinanda Peroutky, Praha, 2022 - 2.cena
Hrob neznámého vojaka, Bratislava, 2022 + Pavel Korbička – 2. cena
Brněnské neony, Brno, 2022 + Pavel Korbička – 2. cena
Vodní prvek na Dominikánském náměstí, Brno, 2021 – 3. cena
Památník válečným veteránům, Ostrava, 2020 – 2. cena
Revitalizace parku Jižní svahy, Frýdek-Místek, 2020 – 3. cena
Vodní prvky na Dominikánském náměstí, Brno, 2020 + Oldřich Morys – 3. cena
Revitalizace předprostoru Domu umění, Ostrava, 2017 – 1. cena
Revitalizace pomníku TGM, Jezernice, 2016 – 1. cena (realizace 2017)
Cena Bohuslava Fuchse, FA VUT, Brno, 2016 – odměna
Soch SAD, Sochařské sympozium, Praha, 2015 – 1. cena (realizace 2015)
Cena Bohuslava Fuchse, FA VUT, Brno, 2014 – odměna
Beton v architektuře, FA VUT, Brno, 2013 – odměna
Revitalizace nábřeží řeky Svratky, Blansko, 2012 – 2. cena
Místa s pamětí, Lichtensteinové na Moravě, 2012 – 3. cena
Brány do města Ostravy, Ostrava, 2011 – odměna
SKRZ, Multimediální instalace, Galerie Věž, frýdek-místek, 2022 + Jan Adamus
EXPO - Virtual landscape project, Pragovka, Praha, 2021
Entreé V4, Budapest, Warsaw, Praha, 2018
Brno Design Days, Pasáž Jalta, Brno, 2017
Festival DOM, Festival současného umění, Bratislava, 2017
Badespasstotal, Multižánrové symposium, Hůrky, Česká Kanada, 2017
29 Diplomanti FaVU, Dům Pánů z Kunštátu, Brno, 2017
Noc vědců 2016, Technické muzeum, Brno, 2016
Krajina jako dílo, Zámek Mikulov, 2016
Galerie SOLO Offspace, kolektivní výstava, Brno, 2016
Galerie TIC, kolektivní výstava, Brno, 2016
Socha 2 v Mosilaně, kolektivní sochařská výstava, Mosilana, Brno, 2016
Fresh design, kolektivní sochařská výstava, Wroclaw, Polsko 2015
Architektura nedostatku, Galerie architektury, Brno, 2015
Salon české scénografie 2013, Czech center, Praha, 2014
Salon české scénografie 2013, National theatre Reduta, Brno, 2013
archiv umělce
